Chrousti – taková neobyčejná cháska
Chrousti tvoří podčeleď (Melolonthinae) v čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae). Jedná se o početnou skupinu hmyzu. Podle šíře pojetí obsahuje pak tato skupina přes 12 000 druhů brouků. Každý rok se popisují nové druhy chroustů, zejména z Afriky a Asie (Evans, Smith, 2009). V České republice není sice chroustí fauna natolik bohatá, ale i tak se jedná o velice zajímavé a významné druhy.
Naši chrousti mají tříletý až čtyřletý vývoj (Švestka, 2012), což je hlavní důvod tzv. chroustích kalamit. Během nich tropili zejména v minulosti chrousti mnoho škod, ale lidé se snažili využít i tyto události alespoň trochu ve svůj prospěch. Přemnožené chrousty chytali a krmili jimi nejen drůbež, ale i jiná hospodářská zvířata. Dospělci (tzv. imága) byli obvykle usmrcováni vroucí vodou, vysušeni a poté rozemleti. Sušení a mletí chrousti se používali jako krmivo pro kuřata, husy, prasata, zpěvné ptáky nebo ryby (Escherich, 1923).
Jako jeden z mála druhů hmyzu se dostal chroust na jídelníček také v Evropě, a to již v 19. a na počátku 20. století (Zimmermann, 2010). K šíření chroustích dobrot přispěla samozřejmě 1. světová válka. Jezení hmyzu se ale neomezovalo pouze na doby nedostatku. V německém časopise z města Fulda byli popisováni studenti, kteří jedli chrousty v cukrové polevě (20. léta 20. století), dušené chrousty má ve svém románu německý spisovatel Sebald.
V lidové medicíně se používali chrousti proti epilepsii, brouci ve vroucím červeném víně byli považováni za prostředek k otěhotnění. Chroustí polévka připravovaná ze zadečků, případně hrudí, byla považována za nervy posilující. Dále můžeme jmenovat recepty na chroustovou polévku proti chudokrevnosti (Klausnitzer, 1981), nebo olej z ponrav (larev chroustů) proti revmatu. Ukousnutí prvního jarního chrousta pak mělo uchránit celoročně proti horečce. Chrousta mlynaříka (Polyphylla fullo), jako lék proti čtvrtodenní horečce, radí už Plinius: „mlynařík svázaný mezi dvěma ještěrkami, pomáhá též rozkrojený a držený v obou rukách“ (Schmitischek, 1968). Jak vidíte, historie chroustů jako potravy nebo léčiva je skutečně dlouhá.
Z porevoluční doby stojí za zmínku známá prohraná sázka politika Eduarda Kremličky (strana Důchodci za životní jistoty). Ten se vsadil, že v případě, že nedosáhne jeho strana 5% ve volbách, sní před televizním štábem živého brouka. Po prohraných volbách nakonec sice nesnědl chrousta, protože už bylo po chroustí sezóně, ale na talíř dostal potemníka. Svou neobvyklou snídani tehdy popsal pan Kremlička takto: „Zbodl jsem ho a zapil fernetem“ (Hospodářské noviny, 22.6.1998). Nejednalo se tedy o snězení chrousta, ale nebudeme si tím tuto krásnou historku kazit.
A proč byli chrousti tak oblíbení?
Jejich těla obsahují jak aminokyseliny a minerály, tak i chitin a tuky. Z hlediska bílkovin se dají srovnat kvalitou s kuřecím masem. Podle svědectví našich babiček mají velmi jemné „masíčko“ s lehce nasládlou chutí. Ostatně o kvalitě hmyzí stravy jsme již psali i s výživovými hodnotami hmyzu a srovnáním s jinou stravou.
A co o chroustech psali dřívější autoři? Jak vypadaly recepty?
Německá univerzální kuchařka od Charlotte Bottcher (1887), recept č. 312a: „Výživná chroustová polévka je mírně ořechové chuti, některým připomíná polévku krabí.“
Česká chroustová polévka (Luiya Ondrážková, Kuchařská kniha, 6. doplněné vydání, 1937):
¼ kg chroustů (pro šest osob) ve studené vodě omytých vhoď do horké vody, přidej všechnu kořínkovou zeleninu, trochu soli a nechej v ní zapěniti jemně sekanou zelenou petržel. Vodu z chroustů sceď, zalij ji připravenou zásmažku a nechej chvíli povařiti. Pak zakvedluj do polévky 2 žloutky se 6 lžícemi husté smetany.
Francouzská chroustová polévka (19. století):
Na rozpuštěném másle usmažte libru chroustů (bez křídel a nožiček), poté je zavařte do kuřecího vývaru a přidejte telecí jatýrka, podávejte k topince s pažitkou.
Výborní jsou chrousti 10 minut vaření s citronovou šťávou na čerstvě usmažených palačinkách.
Zaujal Vás článek a chcete hmyz také ochutnat? Nezoufejte, nemusíte běhat do lesa a hledat chrousty. Stačí se podívat na náš e-shop a objednat si třeba skvělé hmyzí chipsy, cvrččí prášek nebo další cvrččí pochoutky! Jak vidíte, hmyz je nejen strava budoucnosti, ale také minulosti... Více o hmyzu na našem Facebooku, Instagramu a blogu!
Literatura
Escherich, K. 1923: Die Forstinsekten Mitteleuropas. Bd. II., Berlin.
Evans A.V., Smith A.B.T. 2009 – An electronic checklist of the New World chafers (Coleoptera: Scarabaeidae: Melolonthinae). Version 3
Klausnitzer B. 1981; Wunderwelt der Käfer. Leipzig; Herder.
Schimitschek E. 1968; Insekten als Nahrung, in Brauchtum Kult und Kultur. Handb. Zool. Berlin. 4(2) 1/10: 1-
62.
Švestka, M. 2010: Changes in the abundance of Melolontha hippocastani Fabr. and Melolontha melolontha (L.) (Coleoptera: Scarabaeidae) in the Czech Republik in the period 2003−2009. Journal of Forest Science 56 (9): 417−428.
Zimmermann, G. 2010: Maikäfer in Deutschland Geliebt und gehasst. Ein Beitrag zur Kulturgeschichte und Geschichte der Bekämpfung. Journal für Kulturpflanzen, 62: 157–172.