V boji proti věčnému hladu rozrůstajícího se lidstva může výrazně pomoci vyšší konzumace poživatelného hmyzu, zdůrazňuje stále více i OSN. Díky svému zdravějšímu složení ale jedlý hmyz může mírnit i obezitu v bohatších zemích. A to vše bez výrazných dopadů na životní prostředí. Využívání jedlého hmyzu jako potravy i krmiva má mnoho environmentálních, zdravotních i sociálních výhod pro celé lidstvo. Zbývá se už jenom zbavit určitých předsudků a mýtů…

Lesy, a zemědělsko-lesnické hospodaření jsou rozhodující v boji proti hladu, ve zvyšování bezpečnosti, kvality a množství potravin. Volně žijící zvířata a hmyz jsou často hlavním zdrojem bílkovin pro lidi žijící v lesních oblastech, zatímco listy, semena, houby, med, a ovoce, poskytují minerály a vitamíny, a zajišťují tak výživnou stravu. Lesy pomáhají v živobytí více než miliardě lidí na celém světě, včetně těch nejpotřebnějších v nejchudších rozvojových zemích. Poskytují jídlo, palivo na vaření, krmiva pro zvířata, a příjmy pro nákup dalších potravin, a to hlavně lidem na venkově. Ti ovšem mají často omezená přístupová práva k lesům, čímž je ohrožena jejich potravinová bezpečnost. Využívání hmyzu jako potravy, i lahůdky, je zcela běžná věc a tradice ve většině zemí světa, hlavně rozvojových (Afrika, jihovýchodní Asie, Latinská Amerika), nicméně ve „vyspělých“ zemích k němu stále panuje, až na malé výjimky, tabu – mytický odpor a plno nesmyslných předsudků.

Přitom jedním z hlavních a snadno dostupných zdrojů potravin bohatých na výživné bílkoviny je hmyz, jak upozorňuje i nejnovější studie FAO (Poživatelný hmyz: výhledy pro bezpečnost potravin a krmiv, Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Řím, 2013). Odhaduje se, že hmyz je součástí tradiční stravy alespoň pro 2 miliardy lidí na světě. Shromažďování hmyzu a jeho chov může nabídnout nová pracovní místa jak na úrovni domácností, tak v nových průmyslových provozech.

Hmyz (Insecta) je neuvěřitelně různorodou živočišnou skupinou, a zahrnuje minimálně přes milion různých druhů, zatím popsaných a objevených člověkem, což znamená více než polovinu všech dosud objevených živých organismů na planetě. Ale ještě daleko více druhů hmyzu na objevení čeká. Hmyz je nejúspěšnější skupina celé živočišné říše. Je neobyčejně přizpůsobivý, rychle se množí, je obrovsky početný, a proto obývá zem, vzduch i vodu. Více než 1900 druhů hmyzu je pravidelně konzumováno lidmi po celém světě. Hmyz totiž můžeme najít všude, od žhnoucích pouští a horkých pramenů po sněžné vrcholy hor a ledová jezera. Jeho malé rozměry a chladnokrevnost mu umožňují žít v nepatrném prostoru a spokojit se s malým množstvím potravy. Hmyz patří mezi bezobratlé živočichy, neboť nemá páteř ani vnitřní kostru, místo toho je většinou chráněn tvrdou ochrannou vnější kostrou, tvořenou chitinem. Oproti jiným členovcům mají zástupci hmyzu třídílné tělo, jen šest nohou, tykadla, složené oči a křídla.

Hmyz je nezbytný pro život na zemi. Včely, mouchy a motýli pomáhají opylovat kulturní rostliny a zajišťují tak úrodu. Blanokřídlý hmyz ničí housenky a slunéčka se živí mšicemi, které škodí kulturním rostlinám. Někteří brouci a mouchy odstraňují výkaly živočichů, mrtvé rostliny a živočichy, které přeměňují v živiny pro vývoj nové generace rostlin. Mnoho živočichů je potravně vázáno na hmyz a v některých oblastech světa se i lidé tradičně živí tučnými a šťavnatými housenkami nebo larvami. Med a včelí vosk nám obstarávají včely, hedvábí housenky motýlů a barviva do pokrmů získáváme z rozdrcených těl jistých druhů stejnokřídlých (puklic). Hmyz je součástí tradiční medicíny po tisíce let, ať už živý, tepelně upravený, drcený, v infuzích nebo v mastech. Např. mravenci rodu Atta se na operačních sálech začali používat jako lékařská svorka k zašívání ran – jejich čelisti produkují látku, která napomáhá zahojení rány, larvy některých druhů much se používají k čištění mrtvé tkáně okolí ran. Na druhou stranu mnoho druhů hmyzu přenáší nemoci člověka, zvířat i rostlin a ročně je hmyz zodpovědný za zničení 10 až 15 procent výživy lidstva (kobylky, sarančata apod…).

Celosvětově nejvíce spotřebovávaného poživatelného hmyzu tvoří brouci (31 procent), housenky (18 procent), včely, vosy a mravenci (14 procent), kobylky, sarančata a cvrčci (13 procent), cikády a ploštice (10 procent), a termiti, vážky a mouchy (3 procenta). Většina z tohoto jedlého hmyzu je velmi bohatá na bílkoviny a lehké tuky s vysokým obsahem vápníku, železa a zinku. Například hovězí maso má obsah železa 6 mg na 100 g sušiny, přičemž obsah železa u kobylek se pohybuje mezi 8 až 20 mg na 100 g sušiny v závislosti na druhu potravin, které konzumují. Výživná hodnota brouků je poměrně vysoká. U housenek je to na 100 gramů 28,2 gramu proteinu a 35,5 miligramu železa, u kobylek 20,6 gramu proteinu, 35,2 miligramu vápníku a 5 miligramů železa a u brouků 17,2 gramu proteinu, 30,9 miligramu vápníku a 7,7 miligramu železa. Pro srovnání: 100 gramů mletého hovězího obsahuje 27,4 gramu proteinu a 3,5 miligramu železa. Řád Insecta zahrnuje široké spektrum jedlých druhů: od klasických moučných červů, termitů a mravenců, přes larvy vos a včel až po sarančata, cvrčky a brouky. Mezi nejčastěji pojídané druhy hmyzu patří ty, které žijí ve velkých skupinách a vytvářejí husté populace, které se dají snadno a rychle nasbírat.

FAO proto doporučuje jedlý hmyz jako významný potravní doplněk, ne jako hlavní zdroj potravy. Už dnes je například jídlo z červů vyráběno na tržní úrovni, i když trochu specializované – v zájmových chovech, pro zoologické zahrady, pro rekreační rybolov apod. Pokud by se jeho produkce zvýšila, znamenalo by to i snížení nákladů na výrobu, kdy by mohlo dojít k náhradě výroby rybí moučky či dalších krmiv pro hospodářská zvířata (sója, kukuřice, obilí). Výhodou by třeba bylo zvýšení dostupnosti ryb pro lidskou spotřebu.

Protože hmyz není teplokrevný, nepoužívá energii z potravy na udržení tělesného tepla. V průměru tak hmyz využije až 2 kg potravy na produkci 1 kg svého masa. Naproti tomu dobytek vyžaduje až 8 kg krmiva na výrobu 1 kg masa. Navíc, hmyz produkuje minimum škodlivých emisí skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý, methan či amoniak, a rovněž organických hnojiv, která mohou kontaminovat životní prostředí. Dokonce může být hmyz efektivně využit při rozkládání bio-odpadů, v procesu kompostování, které vrací živiny do půdy, a snižuje zápach z toho plynoucí. Chov hmyzu představuje malou spotřebu vody i prostoru oproti konvenčnímu chovu dobytka, a také nízké riziko přenosu nemocí ze zvířat na člověka (prasečí chřipka, BSE).

V současnosti se hmyz určený k jídlu většinou sbírá v lesích. Chov je omezen, podle FAO by však díky mechanizaci mohl chov prudce stoupnout. Chov hmyzu je podle FAO jednou z udržitelných a levných cest, jak zabezpečit do budoucna dostatek potravin. Hmyz je všude a rychle se množí, poskytuje kvalitní proteiny a výživné látky a je mimořádně důležitý jako doplněk potravy podvyživených dětí (má vysoký obsah mastných kyselin, srovnatelný s masem ryb či drůbeže). Může být i bohatý na měď, železo, hořčík, zinek, mangan a další látky potřebné pro lidský organismus. Hmyz se zpracovává poměrně snadno, může být požíván celý, či rozemletý na prášek či do pasty smíchané s ostatními potravinami. Zpráva FAO také upozorňuje, že například některé druhy hmyzu jsou považovány za delikatesu a platí se za ně vysoké ceny.

Jednou z významných překážek pro větší rozvoj chovu a využívání hmyzu v zemědělství a potravinářství je chybějící legislativa a normy na úrovni hygienické výroby, přípravy a zpracování produktů a potravin z hmyzu, dodržování jejich jakosti a kvality apod… Prokázaná bezpečnost takových potravin by měla být klíčem k vytvoření důvěry spotřebitelů v tento obor (dnes zvaný také jako tzv. entomofagie) a k upevnění stravovacích návyků, přičemž svou roli hrají i kuchaři vytvářející recepty podle chuti hmyzu. V tomto směru existují obrovské možnosti, a soukromý sektor je připraven do něj investovat – bez jasné legislativy a pravidel to ale není dosud možné, nikdo nebude tak riskovat.

Hmyz může být sbírán přímo a jednoduše přímo v přírodě, případně jsou potřeba minimální technické a investiční výdaje pro řízený chov. Sklizeň hmyzu a jeho domestikace může poskytnout různé podnikatelské příležitosti v rozvinutých, přechodných či rozvojových ekonomikách, a může poskytovat příjmy i nejchudším lidem a místním komunitám pouhým prodejem na ulici.

Zdroj: https://blog.idnes.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít